Chceme - Chtěla bych holčičku...

http://lukasskoda.webnode.cz/pomoc-pro-lukaska/

maminky píšete tu o pohlaví dítka, já mám dva kluky a samozřejmě bych chtěla ještě tu holčičku, ano hlavně aby byla zdravá, vím o tom své...můj prvorozený Luky je chlapeček s DMO a problémy s tím spjaté, Tom je už zdravé dítko ... ale proč sem píši... potřebuji pomoc na zakoupení pomůcky pro Lukáška...nedaří se mi sehnat penízky, proto se obracím na Vás maminky...děkuji http://lukasskoda.webnode.cz/pomoc-pro-lukaska/ vše tu najdete

To mi povídejte,mě by po tom druhém chlapečkovi zavřeli do smrti do blázince

no to je hrůza.. to bych asi už do těch holek nešla teda...po tomhle....

to muselo být hrozný

Znám pani které zemřel první syn v pár měsících,pak měli druhého a toho přejelo auto na přechodu v 7 letech, teď mají ještě dvě holčičky.

je to hrozný když umře dítě, nebo když se potratí (to ještě je ta lepší varianta). Ale je to jen diskuze o tom, zda jsou fígle nebo ne. Já sama na to nevěřím, prostě buď to bude tak nebo tak .... a druhou holčičku jsem chtěla a mám ji ... třeba je to vsugerovaný nevím, každopádně je to jedno, hlavně to zdravíčko

Jak to tak pročítám, ráda bych k tomu něco napsala. Píšete tu, že by mělo být jedno co to je, hlavně ať je to malé zdravé. Jenže já o chlapečka přišla v 5 měsících a když mi oznámili, že jedno z našich jednovaječných trojčat je na 100% holka ( tudíž to platilo i na ty dvě ) zhroutila jsem se. Brečela jsem 14 dní jak malá, že je nechci, Samosebou měly v tom obrovskou roly hormony a po těch 14 dnech už bych je za nic nedala. Myslela jsem si, že až se narodí, že to bude alespoň nějaká ,,náplast,, ale opak byl pravdou. Holky bojovaly o život a my mohly jen čekat. Všechno bylo v pořádku až do příchodu domů. To už se mi zase myšlenky jednou za měsíc zatoulaly k Matějovi. Teď budou holkám 3 roky a na Matěje myslím každý den. Vidím ho, jak si hraje s holkama, jak je učí různé věci a podobně. Bylo by mu už 8 let. začala jsem chodit i na terapie, protože je to čím dál silnější. Podle psychologa je to opravdu hodně špatné. Navrhoval, že by se dalo vše vyřešit například adopcí nebo osvojením, ale o tom bohužel nemůže být řeč. Vím že někdo například nemůže mít děti vůbec a čekám, že mi tady takto někdo odpoví a určitě namítnete, že si mám vážit toho co mám, ale není to tak jednoduché. Holky miluju nade všechno, nikdy bych je nedala ani za 10 kluků, ale jednou za čas, když mě holky nevidí, si pobrečím do polštáře. Už jsem jim to vysvětlovala, že měly brášku a co se stalo. Ptají se pořád totiž, jestli si ,,pošídíme miminko,, :-) Sami od sebe mě objaly a říkaly ,, mami neplakej, to bude dobrý, budeme mít Matěje,, :-)
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale je to jen pohled z jiné strany.

jasně pošlu Ti pozvánku stačí příjmout, mám soukromý profil

Můžu si Vás Tě dát mezi přátele??