Jedeme - Příběh čtenářky: Jak jsem rodila Marečka

09.03.2010 22:58:01

Pro miminko jsme se s manželem rozhodli až v mých 30 a manželových 33 letech. Do té doby jsme cestovali a také šetřili na bydlení. Ke svému údivu jsem otěhotněla hned na první pokus. Začátek těhotenství byl celkem bez problémů, až na občasné zvracení. Jinak jsem se ale cítila v pořádku.

Ve 34. týdnu těhotenství jsem šla na běžnou kontrolu na gynekologii, kde mi doktorka sdělila, že mám zkrácený čípek, že mě raději pošle do nemocnice. Když jsem vyšla z ordinace, rozbrečela jsem se, protože jsem se bála o miminko.

Sestra mě však uklidňovala, že je to hlavně preventivní opatření, ať se nebojím. V nemocnici zjistili, že je čípek kratší, ale ne tak dramaticky, jak si paní doktorka myslela. Nemilým překvapením ale bylo, že už byl Mareček hlavičkou dolů. Také mi tvrdlo břicho, ale já nevěděla, že to není normální.

V nemocnici jsem si poležela asi týden. Poté se stav zlepšil a lékaři mě pustili domů. Od té doby jsem hlavně ležela. Když jsem totiž něco dělala ve stoje nebo někam šla, tak mi opět začalo bříško tvrdnout. Manžel tak musel pod mým velením zařídit zbytek výbavy - včetně kočárku, přebalovacího pultu a dalších věcí, které nám ještě chyběly.

Měla jsem ještě 20 dní do plánovaného termínu. Noc probíhala obvykle... přibližně každou hodinu vstávání na čůrání. Když jsem však šla kolem jedenácté večer opět na záchod, málem jsem uklouzla na něčem mokrém. A ejhle... praskla mi voda. Zvláštní ale je, že mi musela prasknout už při poslední návštěvě toalety a já si toto přitom vůbec nevšimla.

Tak jsem vzbudila manžela a šla se osprchovat. Pak jsem si sbalila věci do porodnice a vyrazili jsme. Zatím jsem neměla žádné kontrakce ani bolesti. Sestřičky mě tedy odvedly na „hekárnu“ a manžela poslaly domů.

Když bylo kolem půlnoci, doktor mi chtěl ke kontrakcím pomoci. Stahy se ale ohlásily dřív, než to udělal. Začala jsem se pomalu otevírat. Asi za čtyři hodiny zavolal personál manžela, že jdeme na věc. Původně jsem nechtěla píchnout epidural, ale bolesti tak zesilovaly, že jsem o něj přeci jen požádala. Bylo už ale pozdě.

Bolesti byly opravdu veliké. Křičela jsem. Myslela jsem si, že se mi pánev snad rozskočí. Taky jsem se dopředu obávala nástřihu, který jsem pak vůbec necítila. Nakonec se Mareček vyklubal na svět 23. února v pět hodin ráno, měl 3,5 kg a měřil 49 centimetrů. Bylo to krásné. Měla jsem to za sebou. Viděla jsem toho malého drobečka. Konečně jsem věděla, že je v pořádku.

Musím také poděkovat doktorům, že mě pěkně zašili. Kamarádky nemohly po porodu často několik týdnů chodit. A nakonec si myslím, že ani ty bolesti nebyly tak strašné. Čekala jsem to ještě horší. Navíc je pravdou, že za takové štěstí to všechno stojí!

Autor: (čtenářka a novopečená maminka Dáša)

Diskuze

Opište kód "7cc18e":

Reagovat Nevhodné Líbí se mi

ness

05.10.2011 17:21:41

Hello
I Hope you are in good health?
Dear,i wish we could be friendly
in good lovely relationship ,
if you could be sincere and lovely,
well i do cherish your profile,
age and distance no problem,
privately send me a
reply to my email address
( peace.philip1@yahoo.com)
while i get back at you including
my picture. I shall hopefully
wait for your reply.
Yours,
peace.
(peace.philip1@yahoo.com)

Reagovat Nevhodné Líbí se mi

Zlatka

11.03.2010 14:31:51

Tak přejeme zdravíčko a ať krásně rostete

Reagovat Nevhodné Líbí se mi

irena

11.03.2010 13:06:11

je to moc krásně napsané jako kdyby to bylo ve skutečnosti,úplně se mi vybavilo když jsem rodila staršího syna,toho mladšího jsem rodila císařem.Důležité je že jste v pořádku a moc vám gratuluji.

Reagovat Nevhodné Líbí se mi

Majka

10.03.2010 11:07:33

Moc krásně napsané, úplně si to člověk představuje. Hlavně že vám vše dopadlo dobře a jste všichni v pořádku. Velká gratulace

Reagovat Nevhodné Líbí se mi

Verunka

10.03.2010 08:44:07

To jsme rádi Dášo že vám to tak dobře dopadlo!
Já měla také docela rychlý a hladký porod . Protože jako prvorodička nejsi nikdy dost připravená, zaskočila mě bolest. Ale nejhorší bylo šití. A bohužel celková únava a vyčerpání. Tatínka jsem tam neměla nestihl by přijet včas. Docela nám chyběl.Ale ten malý uzlík štěstí......všechno bohatě vynahradil.

Zachvíly oničem nevím